Podzimní čas bez závodů. Jak toho využít?

Určitě to bude znít jako rouhání, ale v podzimním čase je možná dobře, že vlastně žádné závody nejsou. Tedy, samozřejmě je nám to všem líto, všichni jsme určitě v první polovině roku pilně trénovali a ladili formu. Hlavně maratonci si brousili zuby na nějaký ten osobáček na podzimním závodě – a kde nic, tu nic. Ale jedno pozitivum to přeci jen má. Zatímco jaro nás zastihne natěšené na první teplé sluneční paprsky a první pořádné tréninky roku, léto přímo vybízí k rychlostním hrám a posouvání limitů, pomalu se blížící zima a s ní i pěkně nepěkné počasí nabádá spíše ke klidu. A kdy mít větší klid na pořádné, sice pomalejší, ale o to delší tréninky, než v situaci, kdy nás už žádné závody nejspíš nečekají?

Nezávodní podzim a sychravá zima je obdobím převážně objemových tréninků. A aby to nebyly jen dlouhé a nudné (opravdu se může něco takového stát?!) kilometry, mám pro vás pár tipů na zpestřenou.

Mnoho běžců dělá tu „chybu“, že běhá stále stejným tempem. Přitom možnosti zpestření běžeckého tréninku jsou téměř nekonečné. Zkuste stupňovaný běh, kdy se po pravidelných intervalech vždy mírně zvyšuje rychlost. Zkuste fartlek, střídání tempa při běhu v terénu. Pokud máte to štěstí, že můžete běhat v lese nebo aspoň parku, můžete si třeba nasbírat pár klacíků a vytvořit si z nich na cestě vpravdě ekologický (a ekonomický) frekvenční žebříček. Pár machrovinek na žebříčku nejen dobře vypadá, ale dodá nám i silnější kotníky, lepší reakční dobu, vytříbení techniky – a když se do nich pustíte až po dobrém zahřátí a rozcvičení, uvidíte, že i spoustu úsměvů a endorfinů.

Podzim nám taky poskytuje hodně času na pilování techniky, a toho by byla škoda nevyužít. Při výbězích se zkuste zaměřit tu na ruce (uvolněná ramena, trajektorie paží v ideální rovině kolmé k povrchu), tu na dopad chodidel vzhledem k těžišti těla (co nejblíže k těžišti, krok natahovaný spíše směrem dozadu než dopředu), tu na zpevněný střed těla (vzpřímený postoj jako u marionety, hrdá hruď jako u Emila). A kdo se chce opravdu pobavit, zařadí i běžeckou abecedu vyšších ročníků, takzvaný trojtakt, kdy každý třetí odraz jde např. koleno vzhůru nebo naopak noha zakopává.

Nezávodní podzim nám dá i čas na další pohybové aktivity. Protože správný běžec se nikdy nezabývá jenom během, ale nezapomíná ani na své ruce, záda, břicho. V poslední době je velmi oblíbené (a nutno říci, že také finančně nenáročné a vysoce účinné) cvičení s vlastní hmotností. Kliky, shyby, dipy, vzpory na hrazdě, případně výmyky a další legrační záležitosti třeba na novém streetworkoutovém hřišti u vás za barákem nejen pobaví, ale i posílí. Přeci jen může například správná práce rukou ovlivňovat celkový běžecký výkon až z 20 %. O zpevněném jádru ani nemluvě. Se zhrouceným jádrem si nezaběháte vůbec. A zaběháte-li si, nepobavíte se. A pobavíte-li se, jen do pláče.

Už na konci léta se vždycky vyrojí řada článků s radami, jak se správně obléknout na běh v zimě. Nebojte, tím vás zatěžovat nechci. Předpokládám, že jako dospělí lidé už se obléknout zvládnete i sami. Co bych vám naopak rád poradil, je, jak se na zimu správně svléknout. Něco málo mě k tomu naučili pražští otužilci. Když se řekne otužování, každý hned pomyslí na studenou sprchu nebo ledovou řeku. Ale vzpomínáte si ještě na svého dědečka-Sokola, co každé ráno i v zimě cvičil jen v trenkách před otevřeným oknem? Ano, otužovat se můžeme i vzduchem. Abyste s tím začínali s rozumem, pozvolna a opatrně vám asi taky říkat nemusím, že ne? Sám občas s oblibou dělám, že na svůj ranní běh odhodím na chvíli svůj šat (od pasu nahoru) a proběhnu se v osvěžujícím chladivém vzduchu. A skoro vždycky mě překvapí, jak rychle se na to tělo dokáže adaptovat a po chvíli si ani nevzpomenete, že na sobě nic nemáte. (Raději připomínám to o té přiměřenosti a opatrnosti.) A v době všelijakých těch výrů, co nám tu létají, se nějaké to otužení organismu určitě taky bude hodit.

A na závěr ještě něco k té zábavě: Dávejte si výzvy. To nemusí být nic velkého. Pro někoho je to třeba: Zaběhnu tento týden dohromady alespoň 10 kilometrů. Dnes z práce domů poběžím. Ten náš kopec zaběhnu každý den o něco rychleji. Zapisujte si své pokroky. Můžete si je pak vyhodnocovat, porovnávat a každý den mít radost. Protože opravdové vítězství je jenom to, které dosáhneme sami nad svým línějším já. Tak vidíte, že nám ty závody zase až tak chybět nemusejí!

 

René Kujan, 

ultramaratonec, ambasador ČSOB Na Zdraví